Danilo Dolci

Danilo Dolci (28. června 1924 Sežana, Slovinsko – 30. prosince 1997 Trappeto, Itálie) byl italský sociální aktivista, sociolog, populární pedagog a básník. Proslavil se tím, že bojoval proti chudobě, sociálnímu vyloučení a mafii na Sicílii. Je považován za jednoho z protagonistů hnutí pokojného protestu v Itálii.

V 60. a 70. letech 20. století Dolci publikoval několik knih („Nasytit hladové“, (v anglickém překladu ''To Feed the Hungry'') 1955 a „Odpad“ (''Waste'') 1960), které ohromily vnější svět svou emocionální silou a detailem, s nímž vykreslil zoufalé podmínky sicilského venkova a moc zdejší mafie. Stal se jakýmsi kultovním hrdinou ve Spojených státech a severní Evropě. Zbožňovali ho zejména idealističtí mladíci a zakládali podpůrné výbory, aby získali finanční prostředky na jeho projekty.

náhled|Danilo Dolci, mezi roky 1950-1956

V roce 1958 mu byla udělena sovětská Leninova cena míru, přestože byl výslovně nekomunista. Dvakrát byl Výborem služby amerických přátel (AFSC) nominován na Nobelovu cenu za mír. Mezi těmi, kteří veřejně vyjádřili podporu jeho úsilí, byli Carlo Levi, Erich Fromm, Bertrand Russell, Jean Piaget, Aldous Huxley, Jean-Paul Sartre a Ernst Bloch. Na Sicílii obhajoval mnoho jeho podnětů Leonardo Sciascia. Ve Spojených státech byl jeho proto-křesťanský idealismus absurdně zaměňován s komunistickým přesvědčením. Také byl příjemcem indické ceny roku 1989, která byla založena průmyslníkem Jamnalalem Bajajem. Získáno z Wikipedie